Polemika s některými mýty o katolické církvi - díl II

Pokračování včerejšího textu druhým dílem. Minule něco o procesech, (zde první díl), dnes o vztahu církve a vědy.

4.1 Církev – brzda pokroku

Jakkoli diskusi o procesech s heretiky a čarodějnicemi považuji za problematickou, ale možnou, tvrzení že církev byla brzdou pokroku a vědy, považuji skutečně za směšné. Je to opravdu rozšířený mýtus, který žije vlastním životem.

Obecná představa je, že ve středověké Evropě se vyskytovali učenci, kteří přicházeli s objevy a církev jejich knihy pálila a nutila je odvolávat, případně je rovnou zabíjela. Ti, co mají tuto představu, již nedomýšlí, kde se ti učenci vzali, kde studovali, co to bylo vůbec za lidi.

Pravdou je, že nebylo vzdělanosti mimo kontext církve. Středověk znamenal start evropské vzdělanosti. Ta byla soustředěna v prostředí klášterů, později na universitách, kde církev uplatňovala výrazně svůj vliv. Mnoho, ne-li většina objevů byla vykonána mnichy, nebo knězi. Nebyli to jen ti slavní s okem upřeným k obloze, mapující pohyby planet. Byli to stovky a tisíce dalších, leckdy bezejmenných mnichů, kteří v přítmí svých prostých klášterních cel, sepisovali katalogy rostlin, šlechtili nové plodiny, křížili a domestikovali zvířata a vylepšovali jejich chov, pěstovali nové odrůdy vín, vymýšleli nové technologie vaření piva, tvořili nové postupy v architektuře a stavitelství, rozvíjeli matematiku, celá staletí před knihtiskem přepisovali antické spisy i křesťanské texty. O těch se ale příliš nemluví. Ve škole se děti učí jen o těch nejslavnějších. O Mikuláši Kopernikovi, Giordano Brunovi a Galileo Galileovi. A u těch se navíc předstírá, že neměli s katolickou církví nic jiného společného, než že byli její obětí.

Realita je opět komplikovanější. Nikoli světský vědec a zpátečnický klérus. Ale spíše různé směry a frakce uvnitř církve. Lidé různé úrovně, různého zaměření a různých zájmů. Nezapomínejme, že církev zahrnovala prakticky všechny elity, její součástí byl každý, kdo na intelektuálním poli něco znamenal. Ti, co přicházeli s novými teoriemi i ti co je z mnoha různých důvodů odmítali.

I sám Mikuláš Kopernik byl vysokým církevním hodnostářem a dokonce kandidátem na biskupa. A ne jeho astronomická teorie, ale konkubinát ho ponejprv dostal do nepřízně. Co se týče jeho heliocentrické soustavy, není bez zajímavosti, že to byl opět zakladatel protestantismu Martin Luther, kdo ji jako první napadl. A byl to teolog Andreas Osiander, kdo Koperníka přemluvil k jejímu publikování. Jistě církev, ani věda, tehdy jeho teorii nepřijaly. Má to co dělat s náboženstvím? Nevidíme snad stejný příběh i v pozdějších dobách a také dnes? Není to tak, že věda si vždy úzkostlivě hlídá svůj status quo a nerada se vzdává platných tezí? Vždyť i Albert Einstein nepřijal kvantovou teorii. Kdyby žil o pár století dřív, byl by nejspíš studoval na nějaké církevní universitě a byl by knězem, biskupem, kardinálem, nebo možná rabínem. A jeho odmítnutí nové teorie by bylo později dáváno do souvislosti s jeho kněžstvím.

Podívejme se jen na takové globální oteplování. Ať už má v tomto sporu pravdu kterákoli strana, vidíme, že dogmatismus a neochota revidovat svoje přesvědčení, existují dnes, stejně jako kdysi. Zrovna nedávno byla zveřejněna zpráva o webu věnovaném tématu globálního oteplování, který zrušil diskuzi s odůvodněním, že nechce aby byla teorie zpochybňována. Stejně nezpochybnitelná je také evoluční teorie, či darwinismus jako takový. Každé napadení, nebo poukázání na nějaký její nedostatek, je zesměšněn s tím, že pochybovatel je „popírač“ a příznivec kreacionismu. Což je hloupost, protože teorie skutečně má svá slabá místa a ukazují na ně i evoluční biologové a genetici. Mnozí tak činí anonymně, ve strachu z diskreditace. Zkrátka takových teorií, co jsou pevně zakopané na svých pozicích je mnoho, nejsou-li to dokonce všechny. Snad je to vlastnost vědy jako takové, že těžce dobytá území nerada opouští. A přijde-li kdo s novou fyzikální teorií, nahrazující například tu relativistickou, jsem si jist, že se vědecká obec bude kroutit stejně, jako se kroutila, když byl zpochybněn Aristotelovsko-Ptolemaiovský vesmír.

Druhý z této slavné trojce, Filippo Bruno, byl kupodivu také exponentem katolické církve. Byl členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. Později byl vysvěcen na kněze. Bruno, jak víme, byl za názory které hlásal v roce 1600 skutečně upálen.

Poslední z této trojky, o které se učí na základní škole - Galileo Galilei. Případ tohoto, mimochodem rovněž vroucího katolíka, nebyl tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Církev zde rozhodně nesehrála roli nějakého tupého tmáře, který nechápe o čem Galileo píše, ale nelíbí se jí to. Galileo předložil svá měření jezuitské observatoři a ti je zčásti přijali a část odmítli jako neprokázanou. Tato disputace se odehrála zcela na vědecké úrovni. Problémy začaly později, když dva dominikánští kazatelé Galilea obvinili, že jeho tvrzení odporuje bibli. Ve sporu se ale za Galilea postavil benediktinský opat. Při procesu měl fanatické odpůrce, měl své zastánce a figurovali tam rovněž lidé neutrální, jako byl kardinál Bellarmino, který byl veden poctivou snahou dobrat se pravdy. Byl vzdělaný, netrval na „nehybnosti země“, ale žádal aby nový model byl dostatečně prokázán. Galileo tehdy některá svá tvrzení prokázat nemohl, neměl takovou měřící techniku a tak k některým, byť správným závěrům jak ukázala budoucnost, došel spíše intuitivně a dedukcí.

V roce 1623 se stal novým papežem Galileův přítel, který dal své svolení Galileovi sepsat jeho názory. Ten souhlasil a napsal své největší dílo „Dialogy“. Kniha byla schválena katolickými cenzory i papežem. Přesto byl opět předvolán před tribunál, kterému se měl zodpovídat. Během procesu nebyl držen v cele, ale v rezidenci velkovévody Ferdinanda Medici a později v úřadu římské inkvizice. Byl nucen odvolat svá tvrzení, přiznat se k pochybení a byl odsouzen na doživotí. Rozsudek byl později změněn na domácí vězení v jeho vilách v Arcetri a ve Florencii. Jeho Dialogy byly umístěny na index.

Tři nejznámější procesy, jeden upálený. Byl to omyl, chyba i zločin. To na co však poukazuji, je to, že obě strany sporu byla katolická církev. Ona vygenerovala ze svého středu a ze své vzdělanosti tyto lidi, ona je i zahubila, nebo ztrestala. Rozhodně to nebyl spor mezi pokrokovou světskou vědou na straně jedné a církevním tmářstvím na straně druhé. Mnohem více šlo o dobový společenský konflikt, konflikt jaké se dějí v dobách proměny paradigmatu. Spor mezi starým a novým, kdy staré se (ne zcela bezdůvodně) obává destabilizace, pokud se rozpadne příliš rychle. Dále šlo o konflikt vědeckých koncepcí a jejich zastánců, ale hlavně šlo o konflikt politický, konflikt kdy si vyřizují účty vlivné skupiny politiky.

Nenechme se mýlit optickým klamem, díky kterému máme dojem, že takové věci se děly jen kdysi a jsou dávno překonané a za námi. Tento dojem vzniká jen díky tomu, že je nám realita předložena ve zhuštěné formě. Z historie jsou vycucnuty epizody, které jakoby dokládají určitý dojem. Jsem si jist, že když za tři sta let někdo pojme záměr vykreslit naši realitu nějakým způsobem, bude mít k dispozici přehršle událostí, soudních procesů, nespravedlivých rozsudků a justičních vražd, pomocí nichž dokáže o naší době, cokoli si jen zamane. Není to těžké a není ani třeba lhát. Stačí jen vybrat ty správné události z celé mozaiky událostí…

4.2 Vzdělanost přinesená Araby?

Arabská vzdělanost je něco, co sice existovalo, ale co se dnes zveličuje, pravděpodobně ze stejných důvodů jako se křesťanská kulturnost umenšuje. Arabové a Islám expandoval neuvěřitelnou rychlostí a během jediného století ovládl rozsáhlá území. Po dobytí arabských území, ovládli Arabové části Byzantské říše, Egypt, později i Indii. V tom spočívá jádro arabského úspěchu a zlaté éry islámu. V momentě kontaktu byli Arabové kulturně méněcenní ve srovnání s národy, které dobyli. Byli však silní, vojensky úspěšní, draví a věřili ve své právo. To jim nikdo neupírá. Faktem ovšem je, že většinu toho, čím se chlubí ze své zlaté éry, prostě jen převzali z dobyté kultury. Slavné arabské číslice, jsou ve skutečnosti Indické. Totéž platí o algebře. Slovutný al-Chvárizmí, po němž je pojmenován „algoritmus“, byl indický matematik. Ahmad al-Bírúní, stejně jako Ibn Síná Avicenna, byli Peršané. Píšící arabsky.

Vzdělanost přinesena Araby do Evropy v době Córdobského chalífátu, byly převážně znalosti, vytvořené kdysi Řeky a dalšími antickými civilizacemi, které Arabové získali v Alexandrijské knihovně, tedy z toho mála co přežilo, než ji nechali shořet. Arabové z toho nevytvořili nic! Dokonce i loďstvo, kterým se dostali do Evropy bylo loďstvo získané v Egyptě po jeho dobytí. (Četl jsem dokonce tezi, že ústup z Pyrenejí byl do značné míry způsoben chátráním tohoto loďstva, kterému nevěnovali potřebnou údržbu. Je to jen teze, ale nemohu si nevzpomenout na jiný zdroj, hovořící o válce v zálivu, kde arabským armádám kolabovaly jejich tanky a další těžká technika, neboť ignorovali údržbu a tak se jim motory zanesly jemným pískem)

Představme si, že se za 50 let, stane Německo muslimskou zemí. Jistě se hned druhý den nepropadne do barbarství. Stále bude disponovat vzdělanými lidmi, dobrou organizací, stále bude čerpat z tradic svého vzdělávacího systému a podobně. Takže je pravděpodobné, že by tam i nadále existovala špičková věda a rozvinutý průmysl. Možná by nějaký ten Jürgen Müler, v druhé generaci muslim, učinil nějaký významný objev. Jak by jenom bylo absurdní, kdyby to za pár set let někdo přičítal arabské vzdělanosti, nebo zlatému věku islámu. A přesně to se děje. Arabové dobyli kus světa a asimilovali místní mozky a centra učenosti, ze kterých nějaký čas těžili, než je definitivně zadusili. Jistě, za přepisy antických děl do arabštiny jim patří dík. Sice, kdyby byli nezpopelnili Alexandrijskou knihovnu, tak se díla mohla dostat do Evropy v původní podobě, ale zaplať pán Bůh za to, že se nám Aristoteles, Hippokrates a Galén, zachovali alespoň zprostředkovaně.

Ačkoli tvrdím, že většina objevů ze zlaté éry islámu, nepochází z arabského centra, ale spíše ze zemí, kde donedávna vládla rozvinutá Byzantská říše, z Indie, nebo Persie, nepopírám, že byli i učenci ryze arabského původu. Faktem je také, že se toto období vyznačovalo stabilitou, která je pro rozvoj tolik potřebná. O to pikantnější se mi jeví, že ti co toto období vynáší do nebes, se pohoršují, když se o stejnou konsolidaci pokusily i Evropské, křesťanské říše.

4.3 Vynálezci a učenci z řad kléru

Katolická církev (či křesťanství vůbec) je nepřítelkyní vědy, nepřeje pokroku a středověk byl dobou temna. Tomuto mýtu budu oponovat jen namátkovou zmínkou několika osobností, které stavějí katolickou církev trochu do jiného světla.

• Eilmer of Malmesbury, benediktinský mnich, počátkem 11. století, uletěl kluzákem 200 metrů.

• Gerbert z Aurillaku, mnich a pozdější papež Silvestr II. - pokoušel se zavést arabský způsob zápisu čísel, pomocí něhož šlo mnohem snáze řešit i složité matematické úlohy.

• Konstantin Filozof, starší z bratří známých u nás jako svatí Cyril a Metoděj, vyvinul pro zápis slovanského jazyka písmo, zvané hlaholice.

• Guidona z Arezza, benediktinský mnich který vynalezl hudební notaci, která umožnila záznam melodie, a která je dodnes v užívání.

• Robert Grosseteste, biskup v Lincolnu, autor pojednání o optice, geometrii a astronomii. Spoluzakladatel oxfordské univerzity.

• Albert Veliký, dominikán, první komu se podařilo izolovat arsén.

• Alessandro da Spina z Pisy, dominikánský mnich, vynálezce brýlí.

• Theodorik z Freibergu, dominikán, jako prvnímu se podařilo zdůvodnit duhu.

• Kardinál Mikuláš Kusánský, teolog a matematik, vyvinul infinitezimální počet a pojem relativního pohybu.

• Katolík René Descartes je mj. autorem karteziánského systému, jehož se užívá v rovinné geometrii.

• Pierre Gassendi, francouzský filosof, matematik a kněz, byl prvním, kdo roku 1631 pozoroval přechod Merkura přes sluneční kotouč, jak jej předpovídal Johannes Kepler. Je podle něho pojmenován kráter na Měsíci.

• Jean Antoine Nollet, francouzský kněz, který byl zároveň též fyzikem. Vynalezl jeden z prvních elektroměrů, tzv. elektroskop, který zjišťoval přítomnost elektrického napětí.

• Prokop Diviš, kněz premonstrátského řádu a vynálezce bleskosvodu.

• Nicholas Callan, Irský kněz a fyzik vynalezl v roce 1836 indukční cívku a umožnil tak vynález moderního transformátoru. Krom toho je autorem dalších vynálezů užívajících elektřiny.

• Janez Auguštin Puhar, Slovinský kněz, vynalezl v roce 1842 metodu fotografie na sklo.

• Giovanni Caselli, Italský kněz zkonstruoval roku 1861 první fax, zvaný pantelegraf, a to ještě před vynálezem telefonu.

• Gregor Johann Mendel, opat augustiniánského kláštera v Brně, je zakladatelem genetiky a biostatistiky. Na základě svých pokusů postuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti.

• Jan Dzierżon, polský kněz, zakladatel moderního včelařství je, který mj. objevil parthenogenezi včel a vynalezl moderní přenosný úl.

• Georges Lemaître, belgický kněz, který byl prvním, kdo předložil návrh, že Vesmír začal „výbuchem prehistorického atomu“ a položil tak základy dnes nejrozšířenější teorie vzniku vesmíru, totiž tzv. „velkého třesku“.

• Julius Arthur Nieuwland, Belgický řeholník a kněz, objevil syntetickou gumu, ze které se dnes vyrábí např. neoprén.

• Roberto Busa, Italský jezuita, byl jedním z pionýrů počítačové lingvistiky, který stál jako první u myšlenky hypertextu, mj. jednoho ze základních konceptů dnešního internetu. (zdroj apologia.cz)

5.1 Shrnutí

Nejrozšířenějším omylem většiny hodnocení dějin křesťanství spočívá v tom, že se srovnává nesrovnatelné. Že hodnotíme nějaké období, organizaci, společenské zřízení dnešními standardy. Potom samozřejmě – podíváme se na středověkou společnost kdesi v Anglii, srovnáme s dnešní Anglií a hle, barbaři!

Je zřejmé, že věrohodnější výsledky dostaneme, pokud onu středověkou společnost v Anglii srovnáme se středověkou společností v ostatních centrech tehdejšího světa. V některém chalífátu, Ghaznovském sultanátu, Indii, Mongolské říši, Číně, Japonsku, mezi Inky.

Tato srovnání ukáží, že některá centra civilizace byla vyspělejší než jiná, byly v nich příznivější podmínky pro praktikování věd a umění například, ale co se týká užívání násilí jako mocenského nástroje, nemají si příliš co vyčítat. Ba dokonce lze tvrdit, že celý kontext západní civilizace, tedy Řecko, Řím, křesťanská Evropa, prokázal relativní zdrženlivost. Západní násilí, snad díky odlišnému „temperamentu“, bylo více utilitární, než orientálně kruté. Zabíjelo se spíše pro „ideál“ a „účel“, než ze sadistického potěšení. Ne, že by to mrtvým bylo co platné.

Jedno srovnání se ale přece jen nabízí a zdá se mi velmi podstatné. Ti, kdo naříkají, jak křesťanství zbrzdilo vývoj, by si měli uvědomit, že křesťanská Evropa posunula svět za pět set let o tolik, kolik všechny předchozí civilizace nedokázaly za pět tisíc let. Sumer, Egypt, Babylon, Řecko, Řím, Indické, Arabské, Čínské, Jihoamerické říše, … ano nějaký posun byl, objevilo se kolo, vývoj v metalurgii, řemeslech, umění a filosofii, papír, střelný prach, a jiné, ale žádný technologický skok se nekonal! Ten nastal až v křesťanské Evropě. Jak je to jen možné, když v ní vládla ideologie o které mnozí tvrdí, že byla zpátečnická, tmářská a zaostalá?

Církev nepochybně cítila zodpovědnost za stav společnosti. Podporovala vědy, vždyť stála u zrodu evropské vzdělanosti. Na druhé straně je třeba také uznat, že pokrok sám o sobě, pro ni nebyl zlatým teletem, nebyl konečným účelem, ale pouze prostředkem. Já se přiznávám, že mi takový přístup velmi konvenuje. Proč vzývat pokrok pro pokrok? K čemu je dobré, když lidé odcházejí ze světa, kterému už vůbec nerozumí? Který se za několik dekád jejich života změnil k nepoznání? Kam spěchat? Pokrok a věda sloužící člověku, jeho poznání, nebo třeba dobývání kosmu, to je dobré, protože středem je stále člověk a jeho prospěch. Věda sloužící sama sobě, případně maximalizaci zisků, překotně se vyvíjející, neberouc ohledy na člověka, to není nic o co bych stál a rozumím lidem, kteří považovali za správné se tomuto bránit. Jakkoli byli ve svém snažení odsouzeni k neúspěchu, neboť: „Co udělat lze, uděláno bude“. Pravdivý výrok, ze kterého jde ale trochu strach, když si uvědomíme, co vše udělat lze.

• Pokračování zítra •

Zde si dovolím nabídnout: první díl a třetí díl