Vyjádřil jste to přesně . Mně se na Karlu Gottovi líbí, že to byl ten typ tvořivého člověka, který se nenechal nikdy a nikým zastavit. Takoví lidé jsou výjimeční. Tito lidé mají tak ohromnou tvůrčí energii, že je žádní ideologové, kádrováci nebo samozvaní kritici nemají sílu zastavit. A to je skvělé!

Velmi hezké počtení, díky

Vynikající článek.

Každá doba se dá v něčem chválit a v něčem hanět. A různí lidé posuzují různě. Vzpomínám si na rozhovor mého otce a jeho sestry (mojí tety). Oba prožili svoje dětství v první republice. Můj otec povídá: Nebylo jak za první republiky. Moje teta, která bylo o několik let starší než on a prožila v té době nejen svoje dětství, ale i kus mládí, namítla bratrovi: Ale nebýt starky a její kravky, zemřeli bychom hlady.

Potvrzuji! Já 1 Republiku nezažil, přesto ji měl rád. Kdykoliv přijel za otcem jeho bratr, důstojník - Čekal jsem, kdy padne ono slovo - "Kuře v Lučenci" ! Tam sloužil a vyprávěl neuvěřitelné historky. Od vyučovacích předmětů - Jízda na koni, šerm, tanec- až po zdemolované kasino důstojníky! Začali se hádat o cenách, za kolik vejce, máslo a ono kuře. Do hořčičáků si lili rybízové víno a už to jelo - "Bratře - bratře"! Já zajásal, o mou výchovu už nebyl zájem. V rádiu jim hrál K. Gott a já si zase rebelantsky šel pustit Kuře - V hodinkách ! Všichni byli spokojeni ! (Kolik ovšem, stálo Kuře v Lučenci - jsem se nikdy nedozvěděl) !

Všechno se dá přežít jak se říká třeba i s bodákem "někde", ale zkuste porovnat životy dvou lidí v letech 1950 až 1989, přičemž jeden tu dobu strávil v Rakousku a druhý v Československu. A pak mudrujte.

A zkuste porovnat život v sedmdesátých letech v ČSSR, v Číně, černocha v USA, Aborigince v Austrálii a zjistíte, že všude bylo dobře, pokud jste měl tu správnou legitimaci, či barvu kůže. Nicméně v ČSSR jste se nemusel bát o život, ani bát se lynče či odebrání dětí a mohl jste žít celkem poklidný život.

Tím, že všechno bylo sametové a nebyli potrestáni ani skuteční zločinci a vlastizrádci, vpluli tito mezi většinové obyvatelstvo a v podstatě ho pošpinili. Obyčejný člověk se opravdu nemá, za dobu normalizace, za co stydět a bičovat se, ale skuteční viníci měli být jasně pojmenováni a potrestáni.

Každá doba je v něčem špatná a má svoje "viníky". I ta dnešní. Jak je chcete trestat? Zavírat, věšet? A kdo bude určovat, kdo je vinný a kdo nevinný? A nesplete se? Kdepak, nic takového neschvaluji.

Ve velké části vašeho článku s vámi souhlasím, jen s Gottem mám problém, ale to nevadí, napsal jste to o dobách minulých a současné moc dobře a moudře.

Také dávám dohromady náš rodokmen...

Jo, rodokmen, radost i práce co?