Fenomén televize Russia Today a proč se jí to daří - díl II

Ve včerejším díle jsem popsal, jak vnímám práci televize Russia Today. Jak využívá slabin v západním narativu k jeho zpochybnění a jak ji v tom západní média zdatně pomáhají. Dnes to ještě trochu rozvedu.

>>  První díl zde  <<

A uvedu další příklady mistrně vedené informační války za vynaložení minima prostředků:

• Kamera zabírá stránky hned několika amerických novin s články o vyvíjení tlaku na volitele, aby nezvedli ruku pro Trumpa. Pokud se před tím nebo potom pustí nějaký sestřih projevů Baraka Obamy, kde školí svět z demokracie, rozpor mezi slovy a skutky posiluje pověst o pokrytcích.

• Opět oblíbená rozdělená obrazovka na dvě poloviny. V levé půlce záběry na západní noviny a politiky, kteří hřímají že Rusové drží civilisty v obklíčeném Alepu a že lžou o evakuaci civilistů. Donald Tusk naléhavě: „Žádáme okamžité umožnění evakuace”. Současně v pravé polovině obrazovky běží záběry desítek autobusů za sebou, do kterých se hrnou obyvatelé Alepa. Pro umocnění dojmu, kamera v obou polovinách zabírá datum, aby si byl divák opravdu jistý, že řady autobusů odjíždějí z východního Alepa ve stejný den, ve který západní politici tvrdí, že se nic takového neděje a že Rusko lže. Pro jistotu jsem si vlezl na Google mapy a nalezl tam Alepo, abych si ověřil, že televizní záběry ukazují přesně ten silniční viadukt východního Alepa, který vidím i na Google mapách.

• Darem z nebes je pro Rusy John Kirby, nejistě působící mluvčí Ministerstva zahraničí Spojených států amerických. Přítomný dopisovatel RT, ho dusí svými dotazy na tiskovkách a samozřejmě si to natáčí. Jeho slova jsou pak rozebrána do mrtě. Před krátkým časem to byla například následující situace. Zmíněný korespondent na Kirbyho tlačil, aby řekl na základě čeho tvrdí cosi o dění v Sýrii. Podařilo se mu ho rozpovídat a on uvedl jakéhosi autora reportáží ze středního východu a chválil ho jako vysoce důvěryhodného. V RT pak použili materiály, kde je tento journalista zachycen ve společnosti mužů prokazatelně patřících k teroristické organizaci „Džabhat an-Nu?ra”.

(Jedna z reportáží tohoto typu: http://1url.cz/xtpuZ)

• V čase "bitvy" o interpretaci sestřeleného letadla nad Ukrajinou, byla natočena řada reportáží na místě činu. RT zde využila výhody znalosti prostředí. Rozhovory se svědky pádu, záběry na „kráter” v zemi i fragmenty zbytků letadla. A každý jeden vstup se věnoval jednomu ze západních tvrzení o události a znevěrohodňoval jej. Vše detailní, působící dojmem mravenčí práce. Přístup, který musel zapůsobit na nejednoho člověka, obzvláště pokud z druhé strany viděl, že byl Putin obviněn ze sestřelu asi do 10 minut po pádu letadla, což evokovalo dojem ledabylosti a účelovosti.

• Záběry z války pařížských policistů s gangy levicové mládeže a migrantů. Zapálení policistů v jejich autě, kteří si to útrpně nechávají líbit a disciplinovaně hoří. Rozšíření po sociálních sítích proběhlo rychle. Kolik lidí si asi uvědomilo, že kdyby záběry nezveřejnila RT, vůbec bychom neměli tušení jak vzrušující úrovně již „diverzita“ ve Francii dosáhla?

• Sestřih z projevů západních politiků, kde hovoří o ruské hrozbě. V rychlém sledu se střídají hlasy: „Russian propaganda”, „Russians hacked”, „Russian are responsible”, ... desítky hlasů za sebou. Do toho se jeden z řečníků splete a řekne „Chinesse threat”. „Řekl jste Chinesse?”, zeptají se ho. „Pardon, Russian threat”, opraví se politik. Do reportáže naskočí animace, kde se dokola střídají slova: „The Russians, the Chinese, the Martians, The Russians, the Chinese, the Martians”. (Rusové, Číňané, Marťané, Rusové, Číňané, Marťané). ..... Úkol splněn. Působí to, jakoby západní politici byli Ruskem posedlí a obvinění ze sebe sypali svévolně a prakticky u každé nepříjemnosti která se ve světě uděje. Tato rychlá, od boku pálená obvinění Ruska, vypadají už prostě směšně. Věřím tomu, že mnoho lidí po nich neuvěří západu ani to obvinění, které bude pravdivé. Což to ovlivňovači veřejného mínění nechápou? Nevím. Ale je to tak, s tímto se musí šetřit, poněvadž když každý druhý den někoho nazvete Hitlerem, přestane to fungovat. Jak se říká: "Když je Hitler všude, není Hitler nikde".

Zkrátka, takhle se to dělá! Metoda je to spolehlivá a stále stejná. Znevěrohodňovat západní sdělovací prostředky kde to jde. V čemž jim západ zdatně pomáhá, zejména tím že jeho vlastní propaganda je dělána hloupě. Většinou totiž nepřináší žádný obrazový nebo důkazní materiál a stojí jen na neustálém obviňování a moralizování notoricky známých, stále stejných a notně „ošoupaných elit a aktivistů kdesi ve studiu. Není divu že některý divák nevydrží a třeba jen ze zvědavosti, přepne na RT. V naději, že propíranou událost uvidí vylíčenu poutavěji, realističtěji a nejlépe z místa konání.

------------------------

Každé odhalení nějaké lži v západním narativu působí, že mu lidé věří stále méně. Pozice dotčených sdělovacích prostředků lze tak dnes srovnat s pozicí těch československých v roce 1988. Mohli tehdy napsat i pravdu, už jim však nikdo nevěřil.

Přitom, bylo by to tak těžké? Já osobně registruji, vždy když se něco semele, že lidi k události napadá spousta logických otázek. Baví se o tom v práci, v hospodě. Ale z nějakého důvodu lidé v médiích tyto otázky nepokládají. Většinou to na mě působí, jakoby měli nějaký povel, vyložit událost určitým způsobem a některé otázky by mohly toto vysvětlení narušit. V RT se takovým otázkám prostě nevyhýbají. Když přijde západ s obviněním, rusové nedělají mrtvého brouka, ale začnou pracovat a analyzovat všechny možné varianty průběhu události, aby to obvinění vyvrátili. Marná sláva, i pokud je pravda na straně západu, to jak vůbec nemluví o alternativních hypotézách jim prostě ubírá na věrohodnosti.

------------------------

Nelze zapomínat také na druhou kategorii pořadů, tedy na reportáže, které nejsou debatním kroužkem ve studiu, ani ironizací západního narativu. Jde o hloubkové sondy do nějakého jevu, často mnohadílné a velmi podrobně jev mapující. Na první pohled se onoho „souboje mocností” netýkají, na druhý pohled lze ale nahlédnout, že ukazují nějakou společenskou patologii, čímž říkají: „Zameťte si napřed před vlastním prahem, než začnete poučovat”. Jde třeba o průnik mezi Londýnské bezdomovce a život mezi nimi, nebo o zkušenosti Stéphanie Gibaud, francouzské whistleblowerky a její pronásledování po odhalení daňových úniků banky UBS, kde pracovala. Tyto reportáže vyznívají apoliticky, jsou docela zajímavé a obvykle opravdu hloubkové. Přitom svůj propagandistický účel také plní, aniž by však byly tak přihlouple ideologické, jako jsou na západě pomalu už i večerníčky.

Chytré od RT je i to, že 99 procent jejich hostů jsou občané a politici západu samotného. Zdrojem informací jsou pak sama západní média a instituce. Nevidíme tedy žádného postsovětského politologa s krimplenovou košilí a obřími límci, pohoršujícího se nad prohnilým západem. Vidíme západní tiskoviny, zprávy, záběry a rozhovory, které jsou použity proti svým původcům a jako podklady pro tvrzení RT.

A ještě jeden triumf mají Rusové v ruce. Evropské politiky a úředníky, jejichž bezzubosti a bezmocnosti se lze snadno posmívat a strefovat se do ni. Frustrovanému svědkovi této bezmoci, který si kdesi v Německu drží hlavu v dlaních, to poskytuje určitou katarzi. Naposledy to byly třeba záběry na mluvčího ministerstva vnitra, který bezmocně líčil do kamer, kterak německé bezpečnostní složky sice věděly, že Tunisan, který zabil v Berlíně 12 lidí, byl napojen na Islámský stát, věděly že měl dohromady asi osm identit a věděly i to, že se v Itálii dopustil žhářství, ale vyhostit ho nemohly. Neměl totiž žádný identifikační průkaz a to pak člověka vyhostit nelze. Tedy z Německa. Inu: „Ordnung muss sein”   ;-).

Tak na tomto se ve studiu RT vyřádili a celý výstup komentovali výživně. Zobrazená situace byla fakt bizarní a ruští novináři ve studiu, položili přesně ty stejné otázky, jaké si musel položit nejeden německý divák doma u obrazovky, ale na německých kanálech žádnou reflexi nenašel.

------------------------

Řekněte tedy sami, musí za těchto okolností Russia Today vůbec dělat nějakou propagandu? Vždyť jim stačí pustit záběry ze západních televizí a patřičně je okomentovat.

------------------------

Kdo tedy dělá propagandu lépe, byla, jak vidíte, ode mne jen řečnická otázka. Rusové ji dnes dělají mnohem lépe, o tom jsem spolu s Hillary Clinton přesvědčený i já. Proč tedy západ v informační válce prohrává? Co dělají Rusové dobře jsem již vyjmenoval. Toho co západní, potažmo český veřejnoprávní novinář dělá zle, je opravdu tolik, že je těžké na něco nezapomenout.

• Lže hloupě (jakoby neexistoval internet a lidé neměli možnost si věci ověřit z jiných zdrojů) (podstatné je to slovo „hloupě”, nikoli to „lže”. Rusové také jistě lžou, jen ne tak hloupě)

• Svá tvrzení se ani nesnaží doložit důkazy. Zřejmě věří, že je (např BBC), stále tou „normotvornou“ institucí s morální autoritou, které se prostě věří.

• Je líný a nedává si s dezinformacemi takovou práci jako Rusové.

• Hovoří divným jazykem, jakýmsi „brusel-speech”. Je to jazyk plný frází a hodnotících adjektiv. Je to jazyk, který nereaguje na vstup od oponenta. Je to jazyk monologu.

• Vyhýbá se tématům, která by neměla existovat (ale existují).

• Rezignoval na pluralitu názorů. Hosté si s moderátory notují. (nejděsivější byl pořad Václava Moravce o uprchlické vlně, kde měl asi osm hostů, kteří spolu s ním, jednotně razili tezi, že přijímat je třeba. Nepozval jediného oponenta!)

• Pokud se už oponent vyskytne, tak na něj zásadně nereaguje věcně, ale pouze snahou o jeho diskreditaci a nasazení nějaké ošklivé nálepky. Samozřejmě s cílem vytlačit jeho úhel pohledu mimo diskurz.

------------------------

Závěr? Západ se zpronevěřil svým vlastním ideálům o svobodě slova, názorové pluralitě a právu veřejnosti ovlivňovat směrování své země. Ta pak, tyto potlačené idee hledá u toho, kdo je jako svůj ideál vlastně vůbec nemá, což je paradox. Trpí neduhem který plyne z pohybování se pouze v určité společenské bublině. Její názory pak chtějí „naučit“ hloupou veřejnost.

Zmizela zvědavost. Když už dělá takový journalista rozhovor s někým z té „hloupé“ veřejnosti, přistupuje k němu se zadáním ho znemožnit. Skutečný novinář by měl cítit touhu toho člověka pochopit. „Jak vlastně myslí? Jak je možné, že dva, často srovnatelně inteligentní lidé, disponující zhruba stejnými informacemi, dojdou k absolutně opačným závěrům”, měl by se ptát.

Novináři, obzvláště čeští novináři, se už takto neptají. Splácí hypotéky.

¦ ¦ ¦ ¦  KONEC   ¦ ¦ ¦ ¦

>>  První díl zde  <<