Vlámsko-Valonské multikulturní soužití

Server IDNES včera přinesl zprávu, že Belgie je prý na pokraji rozpadu. Dlouhotrvající neschopnost a neochota spolužití v ní žijících národů, vede autority země k tomu, aby se poohlédli po nějakém, pokud možno bezbolestném scénáři rozvodu. Ten Česko-Slovenský je prý docela použitelný…

Situace v Belgii je poměrně známá. V mnohém připomíná poměry v bývalém Československu. Belgie je dvounárodnostní federace. Na severu ve Vlámsku (Flandrech), žijí Vlámové, kulturně i etnicky příbuzní Holanďanů. Na jihu ve Valonsku žijí Valoni, kulturně i etnicky příbuzní Francouzů. Každý z národů mluví svým vlastním jazykem. Oproti Československu existují však drobné rozdíly. Jazyky si nejsou tak podobné, jako je čeština a slovenština. Vlámové mluví jazykem podobným holandštině, jazykem germánským, zatímco Valoni francouzsky, jazykem latinským … tedy jazyky úplně odlišnými, což porozumění nepřispívá. Druhá odlišnost, která případný rozchod značně komplikuje, je hlavní město Belgie Brusel a celý Bruselský region. Leží sice zhruba uprostřed země, ale přece jen v severní části země, ve Flandrech. Ovšem většina jeho obyvatel je frankofonní. Situace je tedy asi taková, jako kdyby se při dělení Československa, ještě musel řešit fakt, že většina obyvatel Prahy, jsou Slováci… Bude zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou obyvatelé Belgie popasují. Záměrně nepíši "Belgičané", protože se ukazuje, že nic takového neexistuje. Asi jako neexistovali Čechoslováci.
Mě však na celé věci připadá nejzajímavější jiný fakt, totiž že v Evropě nefunguje multikulturní soužití ani mezi takovými dvěma národy, které spolu žijí skoro 200 let, mají stejné náboženství, podobný temperament, hodnotový systém a jen velice lehce odlišnou kulturu… A přece spolu nechtějí a neumí žít v jednom státě. Proč ale potom předpokládají, že jim to bude klapat s národy a národnostmi, které se liší prakticky ve všech ukazatelích?
Vím, že na konflikty se dá dívat z různých úhlů pohledu. Jako na boj o zdroje, o prostor, o idee… To vše se v nich dá nalézt. Co je tam ale přítomno skoro vždy? Etnický a kulturní aspekt. Dovolím si uvést několik příkladů, kde probíhal, nebo probíhá konflikt, jehož podstatou je pouhý fakt, že jedno území, spolu sdílí více etnických, nebo kulturních (náboženských) skupin:
♦ Pád Egypta po příchodu Arabů
♦ Rozložení Říma barbary
♦ Genocida amerických Indiánů
♦ Stoprocentní vyvraždění všech bělochů i míšenců, včetně nemluvňat na Haiti (po roce 1804)
♦ Muslimové v Indii (moc se nemluví o tom, že Arabové vyhladili cca 10 mega Indů)
♦ Muslimové se vyčleňují z Indie a zakládají Pakistán (s Hinduisty jim to neklapalo)
♦ Arménská genocida (vyčištění Turecka od Arménů)
♦ Kurdové v Iráku
♦ Kurdové v Turecku
♦ Turci a Řekové na Kypru
♦ Židé v předválečném Německu
♦ Sudetští Němci v ČSR (rozvrátili stát a v odvetě byly vyhnáni)
♦ V Křesťanském Libanonu - Paříži východu - přibývá Muslimů --> nekonečná občanská válka
♦ Balkánské národy násilně nacpané do Jugoslávie (a následná válka v devadesátých letech)
♦ Etnické násilí JAR
♦ Etnické násilí v Zimbabwe (Rhodezii)
♦ Kooptští Křesťané v Egyptě (silně pronásledovaná skupina ... ovšem ochránci lidských práv mlčí)
♦ Nigérie - střety Křestanského jihu a Muslimského severu (desetiticíce mrtvých ročně)
♦ Tutsiové a Hutuové ve Rwandě (notoricky známá genocida)
♦ Maďaři na Slovensku (budoucí problém)
♦ Romové v ČR, SR, Madarsku, Rumunsku... (ani tady nečekejme happyend)
♦ Podněstří v Moldávii (národnostní menšina chce svůj stát)
♦ Jižní Osetie v Gruzii (národnostní menšina chce svůj stát)
♦ Albánci v Kosovu (národnostní kdysi menšina, po čase většina, dostala svůj stát)
♦ Uzbekové v Kirgyzstánu (velice aktuální)
♦ Každý jistě přijde na další a další...
Jistě, zmíněné konflikty jsou tak trochu všechochuť. Mají rozdílné příčiny i pozadí. Ale společného jmenovatele nalézt lze. Je jím právě ona etnická, kulturní a náboženská rozdílnost účastníků střetu.
Historie je zkrátka po sobě jdoucí řadou takovýchto událostí. Různé kultury, národy a etnické skupiny, mají různě rychlý demografický vývoj. Česky řečeno - různě rychle se rozmnožují. Proto migrují, usazují se na území svých pomaleji se množících sousedů ... obsazují nové prostory. Netřeba se nad tímto konstatováním pohoršovat, to se prostě opravdu dělo, to jsou dějiny! Následuje obvykle nějaký typ konfliktu. Slabší skupina je buď asimilována (přijímá příchozí náboženství, jako třeba Egypťané po příchodu Arabů), nebo je vyhlazena (jako severoameričtí Indiáni)...
NIKDY a NIKDE nenastalo nějaké dlouhodobé koexistování dvou, nebo více konkurenčních kultur, nebo etnik... Fungující případy, které lze namítnout, jsou naprostou výjimkou a trvají zatím příliš krátce. Obvykle končí v momentě, kdy končí blahobyt... (viz USA. Ukončení segregace teprve před 40ti lety, ale příklad hurikánu Katrina v New Orleans ukázal, že žádný mezi-rasový altriuzmus neexistuje. Konfliktů přibývá)

Po případném rozdělení Belgie, pokud by se podařilo vyřešit problém s Bruselem, tak by vznikly nové dva státy. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, připojení Valonska ke Francii a Flander k Holandsku. Tedy (v Evropě již údajně překonaný) národnostní klíč. A já myslím, že to tak bude dobře. Na nějakém společném základě státy přece vždy vznikají. Potřebují pojítko, cosi, co lze společně sdílet. Pocit příslušnosti k národu, takovým dobrým a osvědčeným pojítkem je.
Rozchod národů Belgie, bude jistě stejně mírumilovný, jako byl ten Česko-Slovenský. Mnohé příklady z historie i současnosti nám však ukazují, že to zdaleka nebývá pravidlem. V západní Evropě se schyluje k ledasčemu, jen né k nějakému přátelskému soužití kultur a etnik...  Pokud to nedokáží civilizovaní Vlámové a Valoni, jsem vážně zvědav na ty ostatní.