Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak pálit knihy, nebo nepálit? Jak kdy!

24. 02. 2017 16:36:29
V souvislosti se svérázným protestem mladé Slovenky, se rozhořela debata o tom, zda je nebo není přípustné, pálit knihy.

Odpůrci pálení poukazují na historické paralely, které shledávají odpudivými. Pochopitelně. Přesto se mi zdá, že tato argumentace stojí na povrchním nalézání vnějškových podobností. Zkrátka: Když to bylo špatné tehdy, je to špatné vždy.

Já vnímám, že pálení knihy může být dvojího, respektive trojího druhu.

1 – Knihy pálí státní moc:

To je ta forma, na kterou je nejčastěji odkazováno. Všichni známe záběry z třicátých let v Německu, kde vojáci či policisté hází „závadové“ knihy do ohně, plápolajícího kdesi na náměstí. Ano, tato forma a podle mého názoru, pouze tato forma pálení knih, je nepřípustná. Stát by neměl rozhodovat o tom, co budou obyvatelé číst.

2 – Knihy pálí soukromá osoba, protože je již nepotřebuje:

Dnes se tiskne opravdu kde co. Já sám jsem v životě určitě hodil do sběru několik knih, paperbacků, možná i těch s pevnou vazbou. Antikvariáty už to ani nechtějí a syslit to doma prostě nemohu. Navíc, některé knihy jsou prostě takové, že jsem pro ně jiné vhodné místo než „stoupu“ nenalezl. Tuto formu likvidace knih považuji za podobnou, jako když ve svých kamnech na chatě, spálíte stará čísla časopisu Zahrádkář.

3 – Knihy pálí soukromá osoba, jako vyjádření politického názoru:

Do této třetí formy spadá ono spálení Koránu slečnou Adrianou i těch kdo jí ze solidarity následovali. Kniha patří do vlastnictví paliče a jejím spálením nijak neomezuji možnost ostatních obyvatel, knihu si přečíst, jako je tomu u formy první, která má naopak právě tento cíl. Pokud nesouhlasím s Marxismem, mohu spálit Marxův kapitál a natočit se u toho. Pokud nemám rád Václava Klause, mohu spálit jeho knihu. Pokud nesouhlasím s Kalergiho plánem pro Evropu, mohu spálit jeho „Practical Idealism“, kde je plán popsán.

Nikoho tím neomezuji, jednám tím pouze za sebe. Takový čin je tedy dokonale v souladu se základy konceptu svobody: „Moje svoboda končí tam, kde tvoje začíná“. Naopak, pokud by mi někdo chtěl bránit, už omezuje svobodu mou.

Argument, že druhého omezuji tím, že ho takovým aktem urážím je nesmysl a používá se v poslední době, jen u vybraných skupin obyvatel. Pokud by se měl užívat u všech, úplně bychom si znemožnili život. Někoho by totiž mohlo urážet to co jím, co nosím na sobě, co si zpívám, co čtu. Mě by zas uráželo vše, co dělá nebo nedělá on, ... a to je v podstatě válka.

Samozřejmě. Pokud jsou spolu nuceni žít lidé, jejichž způsob života se výrazně liší, takovýchto třecích ploch logicky přibývá. Navzdory módě jsem přesvědčen, že nejefektivnější a nejpříjemnější pro život, je společnost monokulturní. Když jsme všichni Křesťané, nemá nikdo potřebu pálit Bibli a nikdo tím také není následně uražen. Nutno ovšem dodat, že i kdyby Bibli někdo pálil, tak bych ho nešel zabít. Pokud by jí spálil v muslimské zemi, vůbec by mě to nezajímalo. Věděl bych, že to pro něj je kniha bez významu. Pokud by jí spálil řekněme nějaký Čech, řekl bych si, že je škoda, že si naši lidé neuvědomují, že bez kořenů jsme odsouzeni k naroubování na kořeny cizí. A to by bylo tak vše.

Věřím, že ani druhá strana není ve skutečnosti opravdu uražena na svých citech. Uraženost je jim pouze nástrojem ke stupňování tlaku a vymáhání si ústupků. A právě proto je třeba dělat tyto kousky. Jsou plně v souladu s právem nakládat si se svým vlastnictvím podle své vůle a současně jsou signálem, že žádné ústupky nebudou.

---------------------------

Autor: Oto Jurnečka | pátek 24.2.2017 16:36 | karma článku: 33.18 | přečteno: 775x

Další články blogera

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy, pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 45.21 | Přečteno: 4312 | Diskuse

Oto Jurnečka

Těžké hledání antiimigračního prezidentského kandidáta

Koho mohou volit a jaké mají možnosti lidé, pro které je rozhodujícím kriteriem odpor k imigraci? Do nedávna to bylo jasné. Nyní, zdá se, téměř beznadějné.

3.11.2017 v 14:17 | Karma článku: 37.84 | Přečteno: 1474 | Diskuse

Oto Jurnečka

Nějak bylo, nějak bude a já myslím že takhle:

Zkusím trochu předcházet událostem a zaprognostikovat si jak dopadne povolební vyjednávání. Jsem přesvědčen, že řešení je blíž, než bychom z výroků zúčastněných hádali.

21.10.2017 v 21:06 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 1449 | Diskuse

Oto Jurnečka

Kam poplujeme pod pirátskou vlajkou?

Střetl jsem se zajímavým fenoménem. Lidé, kritičtí k systému, lidé, které znám a vím, jaké mají názory, se chystají volit Piráty. Na tom by nebylo nic špatného ani divného.

8.10.2017 v 15:50 | Karma článku: 40.42 | Přečteno: 2638 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 295 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 19.71 | Přečteno: 641 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 377 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 519 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 228 |
Počet článků 86 Celková karma 36.67 Průměrná čtenost 2687

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.
 


Na facebooku:

Nevolime proimigracni politiky



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.