Jedna noc ve Fergusonu a léta propagandy vniveč

Pokud se díváte na americké filmy nebo seriály, možná jste si všimli usilovného bourání takzvaných negativních stereotypů o etnických (ale i jiných) menšinách.

Pokud se v příběhu vyskytuje špičkový jaderný fyzik, nebo počítačový expert – je to Afroameričan. Pokud je tam postava, která zachraňuje svět, nebo vyniká vysokými morálními standardy – je to Afroameričan. Pokud si příběh žádá negativní postavu, kde Afroameričan představuje například kriminálníka – potom jsou alespoň jeho pohnutky, tak nějak lidsky pochopitelné ... třeba potřebuje nutně peníze na léčbu své smrtelně nemocné matky, a tak podobně... A tato postava je samozřejmě důsledně vyvážena dostatečně velkým počtem kladných Afroameričanů a dostatečně vysokým počtem záporných modrookých blonďáků – kteří speciálně představují jakýsi typ chladného bezcitného zabijáka a sociopata. Inu však jo – vždyť víme jaké je, díky těmto povahovým charakteristikám svých obyvatel, Švédsko peklo.
No, píši trochu s nadsázkou, ale jsem přesvědčen, že kdo si jednou tohoto všudy přítomného vzoru všimne, už jeho pozornosti neunikne..
A potom náhle dojde k události typu Ferguson. Pár dní intenzivního zpravodajství o rabujících a zapalujících ... a všechna ta podvědomě stále přítomná přesvědčení ožívají. Divoši!
Nevím kolik lidí sledujících tyto události, si zkusilo představit, jak by se asi zachovali oni, kdyby se ocitli v analogické situaci. Já osobně, pokud by v mém sousedství nějaký 190 cm vysoký běloch (nebo kdokoli jiný) vyloupil obchod se zbraní v ruce a policie by ho na cestě z lupu zastřelila, tak bych panu policistovi potřásl vděčně pravicí za to, že dělá svoji práci a chrání ty, co kriminálníky nejsou. Myslím si, že takto by uvažovala většina bělochů a nejspíš i jiných etnických skupin. Jistě kriminálníci se vyskytují v každé z nich. Ale stále je tam odlišná většina, která se od nich distancuje.
Ne toliko mezi americkými černochy. Ostatně nepokoje nejen tam, začali stejným způsobem. I ty na pařížských předměstí i ty v Londýně začali stejně. Zásah policistů proti lupiči na útěku. V Paříži to dokonce bylo tak, že se lupič schoval do elektrického rozvaděče, kde zahynul a vysloužil si nejspíš nominaci na Darwinovu cenu.
Proč se jejich komunita od těchto lidí nedistancovala a nedala tak najevo, že nejsou všichni kriminálníci? Protože chování svých soukmenovců schvalují. Nepřijde jim divné, že se vydali na lup se zbraní v ruce. Naopak zásah policistů vnímají jako porušení svých práv. Lidských práv samozřejmě!
A tak je bílá část Ameriky nejspíš vnímá jako jednolitý celek, který na kriminálním chování neshledává nic špatného, zatímco na jeho postihování ano. Tvůrci Hollywoodu budou muset napsat hodně scénářů s vysoce morálními, vzdělanými Afroameričany, aby přemazali tento dojem. Ale mezi tím budou možná další Fergusony, tak nevím nevím. Mají před sebou nesnadný, téměř sisyfovský úkol.