Manifest skutečné ekologie - IV

Probrali jsme marnost pokusů o celoplanetární zásahy a naopak důležitost lokálního přístupu k ochraně přírody. Dnes budu o něco konkrétnější.

Skutečné problémy, které by měly být v centru snah ekologů:

Zábor zemědělské půdy a její degradace

V našem západním civilizačním okruhu, jako v jediném, nedochází k populačnímu nárůstu. Ve skutečnosti dochází k poklesu, který je do určité míry vyvažován migrací (ponechme nyní stranou její ekologické dopady). Obecně lze ale říci, že konkrétně u nás je počet obyvatel v podstatě konstantní. Za posledních třicet let se zvýšil maximálně o deset procent. Není tedy žádný faktický důvod expandovat města do šíře. Na rozdíl od předchozích dekád nevznikají ani žádné nové továrny a výrobní podniky, u kterých bylo logické stavět je mimo města z důvodu produkce spalin. Naopak mnoho takových výrobních podniků zaniklo. Je tedy potřeba povýšit zájmy celku nad zájem developerů, kteří chtějí stavět vždy nejlevněji, a tedy na zelené louce. Proto je nutné jim vymezit určité prostory, přimět je stavět ve stávající zástavbě a využívat opuštěné prostory a brownfieldy. Je také nutné skončit s praxí, kdy obce vyčleňují z půdního fondu další a další území s obcemi sousedící s vidinou zisku za prodej stavebních parcel a dalších zisků ve formě státních příspěvků na trvale usazené obyvatele. Venkov je plný opuštěných starých hospodářských usedlostí, které by šlo odkoupit a zrekonstruovat. Často mají tak velký pozemek, že by na něm bylo možné postavit několik domků s menšími zahrádkami.

Srdce člověka navíc úpí při pohledu na satelitní shluky totožných domů na stejných obdélníkových pozemcích kdesi uprostřed polí, svým rozmístěním připomínající baráky lágrů. Developerům by nemělo být dovoleno takto prznit krajinu a měli by být nuceni stavět v duchu tradic naší vesnice. Tedy domky rozmístěné nepravidelně okolo nějakého centra, náměstíčka, nebo rybníčku. Že by to výstavbu prodražilo? Ne nutně, a ne o tolik. Pokud může stát dotovat tolik nesmyslných projektů, které jsou po léta bez jediného viditelného výstupu, proč by nemohl přispívat na výstavbu, která by splňovala určitá kritéria?

Proti developerům však nezvedne hlas jediný politik. Jsou příliš bohatí, mocní a do politiky zapletení. Mnozí patří k hlavním sponzorům politických stran. V takovém systému je tedy prakticky nemožné vykázat tento druh podnikání do příslušných mezí.

Eroze půdy

Ta půda, která byla zatím ponechána svému účelu je využívána způsobem, jenž ji nezadržitelně degraduje. Do vyčerpané země jsou každoročně pumpovány stále větší dávky dusíkatých hnojiv, která jsou následně z erodované půdy deštěm vyplavována do řek a spodních vod. Plodiny takto vypěstované obsahují málo živin, byť mají díky dusičnanům normální či dokonce nadprůměrný vzhled a rozměry. Pokud nechceme jíst jen mrtvou hmotu, potřebujeme život do půdy dostat zpět. Pasoucí se zvířata jako koně, krávy, ovce nebo kozy se o přirozené hnojení vždy dokázala postarat. O tuto možnost jsme však přišli, když pokřivený zemědělský trh Evropské Unie, regulující a omezující chov hospodářských zvířat, krajinu o možnost tohoto typu regenerace připravil. Potřebujeme býložravce, kteří svými exkrementy půdu oživí, do krajiny navrátit. Navzdory unijním regulacím. Eko farmy, často zaměřené na agro-turistiku, azyl pro zvířata, nebo prostě jako alternativní životní styl bez ambic produkovat maso by mohly být jednou z cest. Avšak takový způsob života není jednoduchý a vyžaduje práci. A jiný druh zápalu, než jakým disponují kluci a holky z Extinction Rebellion.

Likvidace ostatních zelených ploch, vhodných udržet vodu

Po každých povodních, nebo naopak vlně veder se vždy vyrojí odborníci, kteří hovoří o nutnosti zadržování vody v krajině prostřednictvím tvorby a obnovy mokřadů a meandrů. Jim před kamerami s povodní v pozadí horlivě přizvukují politici, kteří však pokaždé na všechna slíbovaná opatření během velice krátké doby zapomenou a lidé, přírodní pohromy prožívající u televize, s nimi. Jde přitom o realizovatelné řešení skutečných problémů s možností viditelného a měřitelného výsledku. Uskutečnění čehokoli podobného by však vyžadovalo existenci státu, který se, kromě tvorby zákonů psaných na míru spřátelenému byznysu, zabývá také obecně prospěšnými projekty. To je oblast, na kterou dnešní stát, zdá se, úplně rezignoval.

Znečištění řek a ostatních vodních toků

Čistota řek je jedna z mála oblastí, která se v naší zemi za poslední tři dekády zlepšila. Je to hlavně nezamýšlený důsledek útlumu výroby, přesto díky Bohu za něj. Existující znečištění dnes obvykle není chemické povahy, pokud nějaké je, jde spíše o odpadky a plasty. Ideální pole působnosti pro dobrovolnické aktivity.

V zemích mimo Evropu a Ameriku je samozřejmě problém znečištění řek akutní. Absence odpadové kultury učinila z vodních toků tepny nesoucí tuny nerozložitelného plastu do moří a oceánů. Vyčistit tyto řeky přesto možné je, jak ukázaly aktivity hnutí na tento problém zaměřených. Slabinou je, že jde většinou o iniciativy importované ze západu a nejde o hnutí lokální, ačkoliv jsem zaznamenal i akce realizované například Indy. Avšak obecně platí, že řek volajících po vyčištění je mnoho, dobrovolníků zatím příliš málo.

Znečištění moří

Odpad v mořích, kam doputoval z vnitrozemí řekami nebo byl vyhozen z lodí, je navazující problém, který dosáhl takových rozměrů, že ho žádné aktivity nadšenců, byť by jich byly tisíce, nemá šanci zvládnout. V současnosti jsou aktivní dobrovolníci schopni odstranit z pláží tuny odpadu, což je samozřejmě obdivuhodné, ale v oceánech samotných čelíme ostrovům z plastů velikosti středně velkých zemí. Ty se postupně rozkládají na mikroplasty a skrze mořské živočichy se stávají součástí našich jídelníčků. Řešení problému takového rozměru už vyžaduje koordinované úsilí států. Vyvinutí speciálních plavidel schopných plasty z moří sbírat a center, kde by byly tyto masy likvidovány, například bakteriemi pro tento účel vyšlechtěnými. Byť by to byl obtížný úkol, technicky je realizovatelný. To by ovšem vlády musely přestat plýtvat zdroji a energií na boj s imaginárním nebezpečím, případně na boj s čímsi, co je daleko za hranicí našich možností ovlivnění. Přitom, zrovna tyto aktivity by se také mohly stát výnosným obchodem. Z nějakého důvodu však toto skutečné ohrožení zdraví prakticky celého lidstva nemá u politiků prioritu. Raději bojují s klimatickou změnou. Opravdu nechápu proč. Snad že do takového úsilí lze pumpovat nekonečné množství peněz z veřejných rozpočtů, aniž by bylo měřitelné zda takto vynaložené prostředky měly nějaký efekt? Je fakt, že za miliardy investované do likvidace plastových ostrovů v oceánech by lidé chtěli vidět nějaké stroje oceány brázdit a po dekádě nebo dvou i hmatatelné výsledky. Nepochybně je lepším kšeftem vybírat peníze na abstraktní a neměřitelný problém.

Přelidnění?

Toto je z mnoha důvodů citlivé téma. Jedni říkají, že země uživí ne 9 miliard, ale rovnou 30. Stačí prý stavět umělé ostrovy, plovoucí města a vůbec zalidnit další dosud neobydlené plochy. Nevím, možná by to opravdu šlo. Ale k čemu by to bylo dobré? Jsme snad kobylky? Vytlačíme veškerý ostatní život, aby nás mohlo na planetě žít 30 miliard? A co potom? Najednou řekneme dost? Nebo budeme pokračovat v budování mraveniště, kde každý člověk bude mít prostor k obývání o ploše, jako mají dnes vězni ve svých celách? Nevidím v tom žádný smysl. Představa nějakého rozptylu po sluneční soustavě je pohádkou. Neumíme zastavit postup pouští na zemi a chtěli bychom terraformovat Mars?

Na druhé straně jsou ti, kteří hovoří o zlaté miliardě a tohoto počtu by rádi docílili. Jakými metodami nevím, konspirační teorie říkají, že se nadbytečných lidí chtějí zbavit kromě jiného právě onou propagovanou, a do ekologického hávu oděnou, de-industrializací, po které lidé zchudnou, přestanou dosahovat na zdravotní péči, zkrátí se jim délka života a mnozí nebudou mít ani možnost založit si rodiny. Nevím, ale ani takové řešení ekologických problémů by se mi nepozdávalo. Jeden extrém střídá druhý.

Moudrost je jako vždy o rovnováze. Ekologie přece pořád skloňuje slovo „udržitelnost“. Co to znamená v případě demografie? Přece to, že lidí neubývá, ani nepřibývá. Nebo že se počty lidí pohybují v nějakém předvídatelném rámci. Jak se dosahuje taková udržitelnost? To přece všichni víme. Je jí dosaženo tehdy pokud dva rodiče mají, zhruba 2,1 dítěte. Tedy devět rodin má děti dvě, desátá tři. Potom je dosaženo takového průměru. Bylo by tak nemožné toho dosáhnout? Myslím, že nebylo. Ale opět by musela být politická vůle a úsilí a namířené správným směrem. Proč finančně podporovat vysoce neekologická elektro-auta? Proč jim poskytovat úlevy na silničních i jiných daních? Proč místo toho raději finančně nemotivovat lidi, aby měli optimální počet potomků? Nemám na mysli žádné nařizování. Pouze nabídka zvýhodnění. Západní společnost je vlastně k ideálu 2,1 dítěte na rodičovský pár docela blízko. Stačilo by trochu to podpořit. Lidé jsou poměrně sugestibilní, vždyť někteří jsou schopni se už dnes pod vlivem propagandy rozhodnout děti vůbec nemít, proč by nevzali za své podstatně rozumnější sdělení, že ideální počet dětí jsou dvě až tři? Naopak jsou země toho takzvaného globálního jihu, které mají opačný problém a to výrazně. Ale i tam se vzdělanost zvyšuje a myslím, že mnoho z lidí tam žijících dokáže pochopit, že pokud se počet obyvatel státu rozrostl na pětinásobek během jedné generace, logicky čelí krizi zdrojů i prostoru, což obvykle končí válkou. Světové společenství a ekologové zejména, by se však museli přestat bát obvinění z rasismu a oslovit s tímto poselstvím Afriku přímo. Kromě potravinové pomoci po dekády přetavované právě v onu populační explozi, poskytovat také osvětu a motivovat k trvale udržitelnému počtu potomků. Momentálně panuje tristní stav, že jsou tato poselství adresována pouze Evropanům, tedy lidem, kterých neustále ubývá. To nedává žádný smysl. Jediné, čím si to dokážu vysvětlit je strach adresovat toto sdělení obyvatelům těch částí světa, kterým by patřilo.

Pokud by se počet nově narozených ustálil na dvou, třech dětech v průměru a počet obyvatel planety země by byl předvídatelný a konstantní, potom by bylo možné hospodařit s jejími zdroji, aniž by bylo nutné neustále expandovat. Nevím, jaký by byl ideální počet žijících lidí na planetě. Ten dnešní se mi zdá vysoký, ale zvládnutelný. Polovina by byla lepší. Ale není nutné to přehánět, nejde o přesné počty jde o nalezení rovnováhy. Každopádně jde o nanejvýš citlivé téma, protože si není těžké představit totalitní režim, který řídí reprodukční chování svých obyvatel. To jistě nechceme. Proto znovu zdůrazňuji: Dnes jsou vlády spolu s institucemi, médii a kulturou schopné vytvořit málem davovou hysterii, jejímž vlivem jsou lidé ochotni vzdát se blahobytu, technických výdobytků, vlastních dětí a někteří snad i vlastní existence. Proto nepochybuji, že zlomek takového úsilí by dokázal velké věci, pokud by to pro změnu byl apel na racionální složku lidské mysli.

„Milý občane, pokud bude reprodukce pokračovat tak jako posledních sto let, bude nás na planetě žít v roce 2100 dvacet miliard, což bude znamenat osídlení poloviny Sibiře, poloviny tropických pralesů v Brazílii, úbytek pastvin pro dobytek, tedy nedostatek masa a jeho nahrazení masem umělým a hmyzem. Mezi Indií a Pákistánem pravděpodobně vypukne válka o prostor, stejně jako mezi těmito dalšími zeměmi. Atd., atd.  Nabízíme ti tedy, aby ses připojil, do našeho programu: „Malá, ale zdravá rodina“. Prostřednictvím programu bude každé rodině, která bude mít dvě nebo tři děti zaplaceno školné pro každé z nich a přispěno na bydlení ve výši XXX.“

Je to jen nápad, nejspíš obtížně realizovatelný. Nechtěl jsem se ale otázce demografie vyhnout, protože si myslím, že je to velmi podstatná část celého problému ekologie. Nemá prostě žádný smysl usilovat o snížení používání plastových pytlíčků v supermarketech, když vám každý rok přibude jen v Africe 50 milionu nových lidí. To je jako vynášet hrníčkem vodu z domu, který zasáhla tisíceletá povodeň.

Chtěl jsem prostě ukázat, že dnešní propagandistické úsilí je sice zaměřené špatným směrem, ale má přesto na myšlení společnosti viditelný dopad. Pro mě je to tedy důkaz, že stejně silný účinek by mělo i jiným směrem zaměřené, ale podobně velké úsilí. Dnes lidé v dobré víře mění své chování, přestože tato změna chování nebude mít žádný efekt na realitu. Je tedy pravděpodobné, že při informační kampani srovnatelné síly by také dokázali měnit své chování, při čemž tentokrát by šlo o změnu smysluplnou a s dopadem na realitu.

Nakonec musím připustit, že u tématu přelidnění vlastně trochu odporuji hlavní tezi textu, totiž výzvě, abychom se nesnažili ovlivňovat globální super-systémy protože je to ztráta času, ale jednali jen na lokální úrovni. Jsem si toho vědom. I toto téma samozřejmě může být do jisté míry lokální, už tím, pro jakou velikost rodiny se každý jeden člověk rozhodne. Současně je to ale také problém globální, který, podobně jako znečištění moří, nemůže být vyřešen, pokud se pro řešení rozhodnou jen malé enklávy. Toto jsou problémy pro vlády. Ty by se jich měly chopit, což by ovšem udělaly pouze za předpokladu, že by na těchto aktivitách bylo možné vydělávat. V případě očisty oceánů si to představit dovedu. V případě hledání demografické rovnováhy takovou možnost nevidím. Což neznamená, že neexistuje.

------------------------------------

Vím, že tento manifest neříká nic nového. Je mnoho daleko podrobnějších a propracovanějších pramenů a materiálů, jejichž autory jsou lidé, kteří tématice rozumí nekonečně více. Ale možná právě to způsobuje, že věci popisují příliš detailně a odborně. Já se pokusil jednoduše shrnout potřebu určitých činů a současně demaskovat pokrytectví a faleš těch, kteří téma ukradli a celý obor svedli na scestí. Připadá mi důležité přispět k tomu, aby se pozornost a energie zaměřila opět na přírodu a její ochranu, pryč od bludné ideologie.

Kdyby se jediný chlapec nebo dívka rozhodl nejít se přilepit k silnici a místo toho jedno odpoledne  strávil někde v přírodě s vidlemi v rukou a pak o tom vyprávěl svým kamarádům, byl bych spokojen.

KONEC

------------------------------------

První díl:   https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803644

Druhý díl:  https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803645

Třetí díl:    https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803646