Klima, ekologie, kšeft, víra, ochrana přírody? Díl II.

Pokračování blogu o klimatu, o tom jak rozlišit ideologickou masírku vedenou za nějakým účelem od skutečné ekologie. Inspirováno přednáškou biologa Petra Pokorného.

--------------------------------------------------

První díl zde: 

https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734828

--------------------------------------------------

Máme tedy na ochranu přírody rezignovat? Jistě že ne. Jen by to chtělo vrátit se od ochrany klimatu zpět k ochraně přírody.  Nepopřávat sluchu lidem, kteří, ať už ze zištných důvodů, nebo „náboženského“ zápalu, chtějí ovlivňovat příliš mnoho, aniž by tomu plně rozuměli. Planeta a její klima, je prostě příliš komplexní a naše úpravy jedné z mnoha proměnných, ovlivní ostatní proměnné nepředvídatelným způsobem. Je to jako když arogantní vědec „hrábne“ do genomu člověka, knockoutuje gen o němž se domnívá že zvyšuje riziko propuknutí některé nemoci, ale netuší nic o jeho spolupůsobení na další geny, jejichž exprese je na něm závislá. Prostě pýcha, která může mít pro organizmus fatální důsledky.

Co se naopak nepochybně děje a je to výhradně důsledek činnosti člověka, jsou jevy jako: Zamořování odpadem, znečištění plasty, zhoršování eroze, vytlačování živočišných a rostlinných druhů z jejich prostředí a obecně drancování. Jde většinou o lokální a ve své podstatě jednoduché problémy, jejichž řešení je také v podstatě jednoduché. Tedy v tom smyslu, že zde věda odpovědi má. Komplikované je řešení lokálních problémů spíše politicky, protože verbálně se přihlásit k záchraně planety politika nic nestojí, zatímco seknout přes prsty místního mocného developera je mnohem obtížnější.

Každopádně je potřeba se o to alespoň pokusit a jako první krok problémy pojmenovat. Já se domnívám, že dominantním problémem všech aspektů ekologie, je dnes prostě množství lidí a rychlost jeho přírůstku. Ano, ten je, na rozdíl od rychlosti nárůstu průměrné teploty, bezprecedentní. To je zkrátka ta veličina, která nemá v v dějinách planety obdoby. Když jsem chodil do školy, bylo nás na zemi 4 miliardy. Na začátku roku 2018 to bylo 7,5 miliardy. Ano, tady máme skutečný, platný a pravdivý hokejkový graf.

Jak jsem psal v jiném svém blogu (https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=520968), navzdory periodicky se opakujícím prohlášením že trend se již změnil, v Africe neustále přibývá 50 milionů lidí ročně, což je jedna Francie ročně. Podobný přírůstek je v některých zemích Asie. Mnohé Africké státy znásobily od druhé světové války počet svých obyvatel desetinásobně. Pro představu: Zde v České republice bylo v roce 1945 přes 10 milionů obyvatel, což je zhruba stejně jako dnes. To je trvale udržitelný stav. Kdybychom se chovali jako země Afriky a došlo by k desetinásobnému přírůstku, žilo by nás v české kotlině 100 milionů. Troufám si tvrdit, že by nám také chyběli zdroje, voda a zemědělská půda.

Je zajímavé jak lidé, kteří chtějí zachraňovat planetu regulací snad všeho, jsou k tomuto jevu benevolentní. Nejednou jsem slyšel argument, že zeměkoule uživí 30 miliard lidí i víc. Když budeme stavět města na vodě, vejdeme se, říkají. No dobrá, možná ano. Ale co potom, co dál? Nakonec by se reprodukční chování stejně muselo změnit, jinak bychom velice rychle dosáhli čísel, která už by se zvládnout nedala. Zdvojnásobení populace při 4 miliardách je něco zcela jiného než zdvojnásobení populace při 30 miliardách. A i kdybychom opravdu jedli ten doporučovaný hmyz a maso si pěstovali v laboratořích, co s odpadem? A kde by žily ostatní živočišné druhy? Ne, žádný strom neroste do nebe. Nutně by následoval kolaps, který by způsobil snížení populace zpět na únosnou úroveň. Pokud regulaci neprovede samotná přemnožená součást přírody, provede ji příroda sama. A co takové snížení populace znamená? Znamená umírání. Prostřednictvím válek, hladu, nemocí a epidemií. Nic hezkého.

Krajina, příroda, její bohatost a rozmanitost, životní prostředí jako takové, nikdy nebude ležet na srdci všem, to je třeba si přiznat. Je to jakýsi luxus, který přichází až s určitou životní úrovní a lidskou zralostí. Žít v souladu s prostředím je dovednost podobná jako umění žít s druhými lidmi. Je to hodnotový, filosofický i náboženský problém. Existují lidé, kteří jsou příliš tupí, takže třeba týrají svoje děti. Je tedy jasné, že nebudou ohleduplní ke kočce, psovi, vodě, nebo stromu. Lidé jsou příroda, čím dál tím větší její část, takže pokud mezi námi bude hodně hovad, projeví se to na samotné přírodě také.

Ti co mají štěstí a narodili se do podmínek, kdy se tomuto  mohou věnovat, by však měli pochopit, že jejich úsilí může být zneužito. Parazit je vždy připraven vydělat i na lidech o něco dobrého se snažících. Zejména na nich! Jsem přesvědčen, že zmanipulování v jádru pozitivního instinktu ochraňovat přírodu, směrem k vytváření systémů emisních povolenek a uhlíkových daní, je přesně tím případem.

--------------------------------------------------

Nenaskočit na to je úkol číslo jedna, následovaný nutností pojmenovat skutečné problémy. Demografie je prvním, největším a nejobtížnějším problémem a je třeba se zbavit studu o ní mluvit. Věřím, že se jí většina vyhýbá jen proto, protože se týká zejména Afriky a jde tedy v dnešním politickém klimatu o nadmíru citlivou záležitost. Já samozřejmě nevím, jak humánně dosáhnout změny stavu, jediné co mě napadá je osvěta a finanční motivace. Nemluvím tedy o žádných sterilizacích ani ničem podobném. Mluvím o dobrovolné činnosti, podpořené například podmíněnou pomocí. Kdyby se energie investovaná do různých Grét, investovala do osvěty tohoto typu, kdo ví? Samozřejmě by se muselo cílit na ty, kterých se to týká, apelovat na Evropany kteří už tak děti nemají, nedává smysl.

Další reálný a technicky řešitelný problém je problém odpadu. Tlak, který by bylo potřeba vyvinout na některé země, by musel být tlak na změnu odpadového hospodářství. V momentě kdy se v Atlantiku vyskytuje ostrov z plastů ve velikosti Francie, je stěžejní přinutit země, odkud odpad pochází ke změně chování, protože ohrožují všechny. Bohužel ani v tomto případě mě nenapadá jiná možnost jak je přimět k budování čističek a recyklaci, než podmíněním rozvojové pomoci. (na konci pár grafů o produkci odpadů)

Realizovatelná řešení jsou prostě skoro vždy lokální, což samozřejmě platí pro vyspělý, stejně jako pro třetí svět. Systém obchodu, kdy zboží zbytečně putuje kolem světa, je systém poháněný na jedné straně naší rozmazleností (bez jahod v zimě to nejde), ale hlavně chamtivostí, kdy nižší cena znamená vše. Takže raději levná rajčata z Maroka, než dražší z místních zdrojů. Musím to napsat, ač nerad: Vypadá to, že tohle je implicitní vlastnost kapitalizmu; dokud bude možné brát někde levněji, bude se tam brát, bez ohledu na důsledky. Nevím co s tím, po revoluci nevolám, vím jen, že důsledek je znečištění, a fakt že země ztratily svoji soběstačnost, což se může šeredně vymstít. Dosažitelnost potravin ne z místní produkce, ale prostřednictvím obchodu navíc vyvolává nebezpečný pocit, že zemědělskou půdu vlastně nepotřebujeme a můžeme ji v klidu poskytovat k jiným účelům, například developerským.

Což je v mých očích čtvrtý, lokálně řešitelný problém. Developeři. Nemohu si pomoct, ale považuji je za jednu z největších škodných. Ne snad ty lidi osobně, ale ten „stav“. Jsou pro mě zosobněním toho druhu nenažranosti, která nehledí nalevo napravo, natož na zítřek. Jejich řádění by zastavily snad jen zákony, ultimativně zakazující jakoukoli další zástavbu na „zelených loukách“. A přísné tresty politikům a úředníkům, kteří udělí bumážku pod nějakou tu výjimku. Bohužel toto je ryzí utopie, protože přesně tito lidé jsou jedním z hlavních zdrojů financování jak politických stran, tak jednotlivců v komunální politice.

Jak je patrné, jsem zkrátka sympatizant rčení: „Mysli globálně, jednej lokálně“, ačkoliv pochybuji, že autoři výroku ho mysleli tak, jak mu rozumím já. Myslel bych globálně spíš ve smyslu, že když se bude každý chovat zodpovědně ke svému okolí, bude dobře i na globální úrovni. Určitě výrok nechápu ve smyslu spasitelských zásahů do nějakých planetárních supersystémů, jejichž fungování prostě nerozumíme.

Posledním lokálně ovlivnitelným kamínkem v mozaice je výchova dětí. Jsem zavilý odpůrce politizace školství a výchovy dětí, proto bych do nich rozhodně nerval žádnou ideologii. Vůbec by však neuškodilo do školních osnov pro změnu vložit něco smysluplného, nějakou tu chmelovou nebo bramborovou brigádu, nebo občasný úklid lesa. Aby děcka pochopila, že příroda se nezachrání řečněním na tribunách, že to není kariérní výtah, ale že to znamená práci a nějaké sebeomezení.

--------------------------------------------------

Na závěr tedy pro pořádek shrnu opatření, která považuji za neúčinná až škodlivá a která za prospěšná.

Neúčinná nebo škodlivá:

• Nesmyslné a vynucené zákazy technologií (diesel, benzin)

• Zákazy masa a nucený přechod na vegetariánskou stravu, nebo hmyz

• Přechod na tzv. trvale udržitelné zdroje energie (fotovoltaika, větrné turbíny)

• Emisní povolenky

• Uhlíková daň (o tu jde v tom všem asi nejvíce)

• Hysterie

Prospěšná:

• Zastavení přírůstku obyvatel (ale těch kteří přirůstají!)

• Změna odpadového hospodářství třetího světa

• Návrat k soběstačnosti a domácím zdrojům

• Zkrocení developerů

• Výchova

• Racionalita

--------------------------------------------------

A co si myslíte vy? Co považujete za neúčinné, co za škodlivé a co za prospěšné? Nechci článkem vyvolávat „flame“ mezi zarputilými zastánci jedné nebo druhé strany. Chci vlastně hlavně svést pozornost na Petra Pokorného a jeho argumenty, které jsem si dovolil vyložit si po svém, což ostatně může udělat každý, kdo si jeho přednášku poslechne. Stojí za to.

--------------------------------------------------

Několik ilustrativních grafů o produkci odpadu a demografii:

youtube: Oto Jurnečka

--------------------------------------------------

Zde tedy slíbené video s přednáškou: 

youtube: LittleLionTV