Hygienické standardy a vztah k pořádku na ose sever jih

Opomíjený aspekt mísení kultur, je jejich rozdílný vztah k prostředí, ve kterém lidé žijí a které utváří. Mluvím o pořádku o schopnosti udržovat své okolí a starat se o něj.

Tento rozdílný vztah je jedním z mnoha zdrojů napětí mezi odlišnými komunitami, pokud jsou nuceni spolu sdílet prostor.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jistě se najde mnoho těch, kteří budou popírat samotnou existenci tohoto jevu – totiž rozdílného přístupu k pořádku. Jejich názor je ale velmi těžko obhajitelný. Kdokoli jen trochu cestuje, může potvrdit, že rozdílnost přístupu je evidentní a skutečně kopíruje osu sever – jih.

Státy Skandinávie to je řád a pořádek sám. Pochopitelně mluvíme o čtvrtích, kde žijí Skandinávci. Německo je pověstné, Rakousko také.  Pořádek mají lidé nejen ve svých domech a na svých dvorech, ale i na veřejném prostranství, stejně jako v přírodě, nebo okolo cest. Je to mentalita lidí, neodhodit odpadek venku a myslet si, že to nějaká komunální firma časem odklidí.

Střed Evropy, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, zde je to již o poznání horší. Jsme dostatečně kultivovaní, abychom měli čisto ve svých domech, ale společná prostranství prozrazují, že se mezi námi vyskytuje nemálo těch, kteří si s prostorem, který není přímo jejich, nedělají starosti a spoléhají na to, že to „někdo“ uklidí. Okolo cest, silnic, v příkopech je k vidění dost nepořádku a je smutné, že stačí jen opravdu relativně malá menšina, aby to vypadalo tak, jak to vypadá.

Když jsem po roce 89 poprvé navštívil Francii, překvapily mě tam dvě věci. Za prvé to byla stejná sídliště, jaká jsme znali od nás a jejichž existenci jsme přisuzovali komunistickému režimu. Druhá věc, která mě zaskočila, bylo neuvěřitelné množství psích exkrementů všude po ulicích. A nepořádek na zemi v míře, jakou jsem neznal.

Inu, Francie již patří k jihu Evropy. Od té doby jsem se mnohokrát přesvědčil, že stejné je možné vidět v Itálii, kdy jih Itálie je na tom opět znatelně hůře, než sever Itálie. Řecko nebo Kypr jsou opět o level dál. Tam již lze zaznamenat to, co je typické také pro sever Afriky. Totiž koexistence krásné hotelové zahrady, nebo zahrady soukromého domu s prostorem hned za plotem, kam majitelé nemovitosti prostě přehazují veškeré odpadky. Běžně k vidění jsou místa, kdy se za plotem upravené usedlosti tyčí majestátní skládka.

Mentalita těchto lidí jim nějak umožňuje, vnímat jen své bezprostřední okolí a smyslově i psychicky se odpojit od toho, co již „není moje“. Vzhledem k tomu, že zejména mezi městy a obecně na území nikoho, je povalujícího se odpadu opravdu mnoho, lze vyvodit, že to občany, ani místní autority příliš netrápí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sever Afriky, arabské země, tam panují velice podobné podmínky, jen je třeba si stav běžný v Řecku vynásobit tak desetkrát. Stačí se rozjet autem po Tunisu nebo Egyptě a každý může vidět, že příkopy podél silnic jsou prakticky po okraj plné plastových lahví a jiného odpadu. Nejednou jsem viděl, jak z okénka osobního vozu nějaká ta lahev do příkopu letí. Ovšem na rozdíl od jihu Evropy, nejen mezi městy v zemi nikoho je bordel o který se nikdo nestará. Rovněž v centrech měst jsou k vidění hromady odpadků, které jako by tam prostě nějaké auto vyklopilo.

Nejsmutnější je, když se tento přístup promítá do zacházení s unikátní přírodou, jakou je Rudé moře. Loď sbírající odpadky z pobřeží a mělké vody, vyváží je na širé moře, dál od břehu, kde je prostě vyvrhne do vody. Odpolední vítr je přináší zpět ke břehu a při potápění lze potom vidět nehezké obrázky mořských želv zamotaných v plastových taškách a podobně. Druhý den odpad opět odchytí a opět odvezou na širé moře. Toho jsem byl svědkem. Zajímala je právě jen ta jedna sezóna a pobřeží právě jen u toho jednoho hotelu.

Ale jdeme dál na jih. Černá Afrika. To je ovšem opět úplně jiný level. Odpadky již nejsou jen v neobydleném prostoru mezi městy, dokonce ani pouze ve městech samotných. Jsou přímo tam, kde lidé žijí. Na jejich dvorech, dvorcích, v ulicích, uličkách, nezřídka přímo v obytných částích, kde lidé jedí a spí. To, co je tam k vidění se již nedá nazvat hromadami odpadků. Je to regulérní všudypřítomná skládka.

Nejčastěji se setkávám s argumentem, že je to produkt chudoby. Chudoby? Moje babička byla chudá! Mnohem chudší, než jsou lidé o kterých hovořím. Neměla mobily, neměla televize, jen vlhkou kamennou chalupu s jednou obytnou místností společnou s kuchyní. Ale nevybavuji si, že by kdy hodila odpadek na zem. Naopak neustále pobíhala po dvorku i světnici s takovou tou metlou, co byla svázána z větví (pamětníci vědí). Dům byl vždy poklizený. Kdepak, chudoba není žádnou příčinou, proč by člověk okolo sebe vytvářel smeťák.

Jsem na toto dost zaměřený a tak pozoruji. V arabském světě jsem nejednou viděl hlouček dobře oblečených mládenců, mluvících do svých i-phonů, stojících vedle svých aut, dohadujících svůj business, kterak odhazovali dopitou lahev, nebo papír od nějakého dojedeného jídla, zásadně na zem. Po pouhých 30 minutách postávání už postávali v malé hromadě odpadků.

Další typickou situací byla rozvětvená rodina, která dorazila na pláž. Zcela jistě to nebyli žádní chudáci. Byli ubytováni v luxusním hotelu, který je pro místní velmi drahý. Ale v místě, kde na pláži „rozbili stan“, bylo po jejich odchodu smetiště. Podotýkám, že v místě byly odpadkové koše každých – co já vím – 100 metrů. Prostě dost často, aby Evropský turista byl schopen své odpadky donést až k nim. Oni nebyli.

Pokud tedy tvrdím, že vztah k pořádku a schopnosti udržovat prostředí ve stavu k žití, je věcí vrozené mentality, je mi jasné, že v podstatě zastávám do určité míry rasistický názor. Ale nemohu si pomoci, vidím, co vidím. Nikdo nemá problém napsat například to, že Jihoameričané jsou temperamentní. A co říká takový výrok? Že nějaká populace kdesi, je jiná než populace jinde. A že je to vrozená (geneticky daná) záležitost.

Samozřejmě netvrdím, že existuje nějaký gen pořádkumilovnosti, to opravdu ne. Pořádkumilovnost je až příliš komplexní vlastnost a je to spíše důsledek jakési synergie mnoha vlastností základních. Ze kterých bych vyzdvihl zejména impulzivitu. Ta přece s onou temperamentností jižního člověka souvisí úzce.

A co udělá impulsivní člověk, pokud drží v ruce plastovou lahev, kterou právě vyprázdnil? No, zahodí ji. Co by s ní dělal? Už jí nepotřebuje, chce se jí zbavit a chce se jí zbavit teď hned! Proč by jí s sebou vláčel ještě 10 minut, než narazí na odpadkový koš? Takže zde v těchto vlastnostech bych hledal příčinu toho, proč se lidé na jihu chovají jinak, než lidé na severu.

Zajímavou je v tomto ohledu Asie. Nevidím tam nějakou osu, podél které lze pozorovat nárůst nebo úbytek jevu jako je „pořádkumilovnost“. Karty jsou tam daleko více zamíchané. Vím, že v Thajsku si pěstují docela slušný nepořádek, součastně ale velmi dbají na osobní hygienu. Vím, že je rozdíl mezi Číňany a Japonci, nebo Korejci. Ale nebyl jsem tam, neviděl jsem to, mám to jen zprostředkované.

Nesmím zapomenout vypořádat se s argumentem, který nepochybně přijde. Totiž že nepřípustně zevšeobecňuji. Pokud nahlas řeknu před lidmi, že Němci jsou pořádní a Italové nepořádní, tak mi to většina odkýve ale najdou se nejspíš tací, kteří namítnou, že generalizuji, že to, že jeden Němec je pořádný, neznamená, že jsou pořádní všichni a naopak. Ok, teď to ovšem zkuste lidem říct s vážnou tváří obráceně. Že Němci jsou bordeláři a Italové jsou pořádní. Garantuji, že si všichni významně poklepou na čelo. Budou vědět, že to prostě nesedí. Generalizace – negeneralizace, v kolektivním nevědomí jsou tyto věci uloženy velmi pevně a vycházejí ze zkušenosti generací.

A ještě malá zajímavost na konec, která dokládá, že rozdíly jsou opravdu reálné dokonce mezi velmi příbuznými populacemi. Bylo zjištěno, že ve Švýcarsku existuje markantní rozdíl mezi produkcí odpadu na hlavu v kantonech, kde žijí etničtí Italové a Francouzi a kantonech kde žijí Němci. Zrovna tak bylo zjištěno, že v kantonech s Němci vydrží svým vlastníkům automobily o několik let déle a v lepším technickém stavu, než ve zbývajících kantonech. Výzkum to přisuzoval odlišnému stylu jízdy. Není to zajímavé? Odlišný styl jízdy – to je přece také o temperamentu a impulzivitě.

Takže i takto podobná etnika, žijící ve stejném státě, pod stejnými zákony, se stejnou kulturou, dokáží vykazovat zaznamenatelné rozdíly v životním stylu. Nedá se to tedy hodit na nějaké vlivy prostředí. Jak bude asi vypadat soužití Němců a Afričanů, tedy lidí z opačných konců spektra vztahu k pořádku … na to jsem opravdu zvědavý.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Arábie - reprezentativní čtvrť, nikoliv chudinská...